01. ledna 2010

Pondělí 18.7. 2011, den druhý…

Bylo právě osm hodin, když nás probudily hlasy vedoucích. Nejprve se nám nechtělo vstávat, ale hlad brzy dokonal, co „dospěláci“ nedokázali, a sice, dostat nás z našich rozehřátých pelíšků. I začali jsme se převlékat do cyklistického a jen neradi se přitom vzdávali pohodlných pyžam.
Po vydatné snídani, která se skládala buď z housky s marmeládou, nebo se sýrem a salámem, jsme plni nadějí vyrazili na první plnohodnotný výlet letošního tábora. Obě skupiny se vydaly na cestu, která měla stejný cíl, ač trasa vedla jinými zákoutími okolní přírody. Několikrát jsme se potkali, posvačili společně a znovu se vydali na cestu. Sladkou třešničkou na dortu byly zastávky na borůvky a lesní jahody, za něž jsme však museli zaplatit úprkem před deštěm. Když jsme v plné rychlosti dorazili zpět do tábora, poklidili jsme kola a chvátali k obědu, který se skládal z nudlové polévky, vepřového po cikánsku s houskovým knedlíkem.
Po hodinkovém odpočinku, který jsme povětšinou strávili v postelích nebo u různých her, následovala příprava hlíny k výrobě antických nádob a také hra „jedenáct Héraklových úkolů“ (prostřelit šípem hlavu papírového lva, zakopat hlavu hydry, jít po stopách laně, chytit a zneškodnit kance (Jirku), umýt plachtu, tři minuty točit s vrkačkou, odnést tři kopřivy, donést čtyři koně, sestřelit pyramidu z vršků od láhví, donést deset míčků, podržet lavečku a donést tři míčky), po níž následovala večeře. Tu tvořil rýžový nákyp s meruňkami a švestkami (asi).

Po večeři jsme se sešli u ohniště, kde se někteří z nás snažili zpracovat hlínu na řecké nádoby. Málem to skončilo „bahenní bitvou“, která by pro nás sice mohla býti činností zábavnou, ale našim rodičům (a to hlavně maminkám), by se to nelíbilo. Kvůli chladnému počasí jsme byli nuceni zůstat uvnitř, ale i tak jsme dokončili dvanáctý úkol. Bylo to zkrocení řeckého čtyřhlavého psa. A tak jako Héraklés, i my jsme se u toho pořádně zapotili. Kerbera totiž představoval Jirka. Přece jen, spoutat mu pomocí šátkům ruce a nohy, ukázalo se počinem složitým, ne však nesplnitelným. Po této hře a následným zhodnocením her jsme se (konečně) odebrali do našich postýlek, kde na nás již čekaly nejhorší noční můry plné cyklistických přileb a klaksonů na kola.

Zuzka

19. července 2011

Kronika 19.7

Probudili jsme se do slunného rána. Po snídani jsme se převlékli do plavek (není co zašpinit) a nezvykle jsme začali hrami. Modelovali jsme z hlíny připravené včera. měli jsme na výběr: vyrobit sošku nebo „okopírovat“ připravenou nádobu proužky hlíny. Rychlejší však bylo „napatlat“ všechnu hlínu najednou na nádobu a pak ji rozhrnovat dokola. Následně se rozpoutala válka. Všichni proti všem, každý byl zašpiněný. Rozhodli jsme se, že se půjdeme umýt do Řeky. Někteří dříve umytí tam skončili taky, musím zjistit, kdo to zorganizoval.

Při odpoledním výletu se obě skupiny potkaly, byli jsme na vyhlídce a našli jsme „kešku“. Rozpoutali jsme šiškovou válku. Kluci proti holkám. Asi bez vítěze.

Po večeři a krátkém odpočinku jsme šli hrát „obranu hradu“. Polovina z nás stála uvnitř kruhu a snažila se dostat ty druhé dovnitř. Bohužel oni dělali to samé. Většinou, nebo vlastně pořád, vyhrávali ti venku. Teď někteří hrají hru „Co by, kdyby…“, my dva píšem tuhle kroniku, někdo hraje kulečník, a dál nevím co. Asi půjdeme za chvíli spát, zase ty karty nedohrajem.

Zdeněk Vrána a Kristián Král

20. července 2011

Středa 20.7.

Dnes jsme měli „odpočinkový“ den. Ráno jsme si vyrobili „dělové koule“ a potom odjeli do lesa zahrát si hru. Koule létaly kolem dokola, munice (v podobě syrových vajíček) dokonce o některé z nás vybouchly. (Katka Kol., Robert, Viki a Zuzka)

Po příjezdu jsme se očistili od vajec a pak vyrazili na oběd. Bříška nám zaplnil mletý řízek s bramborovou kaší, výborná kulajda a mrkvový salát. Hned po obědě jsme se přesunuli z doby husitské k pirátům. Na lodi nás uvítali piráti Flek Vyperow se synem Jackem Pralbym Jr. Polední klid jsme věnovali dokončování našich fotorománů, odpolední hra na piráty se odehrávala na rybníku Řeka. Hledali jsme poklad, abychom ho ale našli, museli jsme rozluštit vlajkové písmo a splnit několik úkolů. Vyhráli Sirotci, druzí byli Karozde, třetí Krysy a poslední Tikťakťáci. Na večeři jsme měli plněné bramborové knedlíky se zelím. Jako správní piráti jsme museli naplánovat nějakou výtržnost a protože nám pomalu docházely zlaťáky, rozhodli jsme se přepadnout sousední kmen Apačů, unést jim náčelníky a vyměnit je za zlato. Nakonec jsme od indiánů získali ještě něco navíc a to zbrusu nová fantoškovská trička. Hurááá! Hned po osvobození náčelníků a získání odměny jsme si šli rozdělat oheň. Hráli jsme na kytary (Zdenda K., Klárka, Katka Kad.), zpívali, opékali špekáčky a bylo nám spolu moc hezky. A teď už je noc a všichni spí, i piráti. Aby měli sílu na zítřejší další cestu časem.

21. července 2011

Čtvrtek 21.7.2011

Dnes jsme se neprobudili do hezkého počasí. Pršelo jako z konve a tak jsme byli nuceni kola úplně odložit. Nečekali jsme ovšem, že bude takhle „lít“ celý den.

Na snídani jsme dorazili v nepromokavých bundách nebo pláštěnkách a zaplnili si svá bříška. Pak jsme zase vyběhli do deště a do oběda už zůstali uvnitř. Tento čas jsme využili pro naši kreativní práci – dodělání fotorománů. Kdo nepracoval na fotorománech, zabavil se po svém. Hrál deskovky, kulečník, koukal na filmy a podobně.

Na oběd jsme měli zapečený květák s brambory a pak polední klid. Po poledním klidu se konečně začalo něco dít. Hráli jsme pár „intimních her“ (Sedím, myslím, líbám).

Na chvíli přestalo pršet a tak jsem samozřejmě vyrazili ven, zahrát si nějakou tu hru. Protože jsme v období válek, hráli jsme i hru motivovanou válkou. Žádný „akčňák“ to sice nebyl, ale i tak to byla velice zajímavá hra. V průběhu hry se zase rozpršelo a my se utekli schovat do hlavní budovy, kde jsme se navečeřeli. Pochutnali jsme si na kuřátku s ryží a broskví. Po večeři jsme si zahráli očekávanou ruskou ruletu s vajíčky (tentokrát byl od vajíčka Vojta Zajda a náš vedoucí Kuba). Po ruské ruletě se někteří odebrali do svých pokojů, ale většina zůstala dole v klubovně, kde si s Jirkou zahrála deskovou hru Risk – také s vojenským motivem.

Uvidíme jestli se ještě něco bude konat, očekáváme totiž motivovaný film, na který se již těšíme.

A na závěr nám všichni přejte pěkné počasí, ať nám ta cesta do Brna, která se nenávratně blíží, vyjde!

Katka a Janča Kol