14. srpna 2010

Karolín nás dnes, v sobotu, přivítal příjemným počasím. Využili jsme toho a po seznámení s tábořištěm jsme se osvěžili v blízkém rybníku. Téměř všechny děti se s nadšením vrhaly do vody a předváděly svoje plavecké dovednosti. Nejradši by ve vodě strávily celé odpoledne, ale posléze se sluníčko schovalo za mraky a my se vydali zpět do tábořiště.
Celá naše táborová výprava čítá 38 dětí a 8 dospěláků. Mnozí jsme se zde dnes viděli poprvé a tak bylo důležité se navzájem seznámit. Zjistili jsme, že tu s námi je například „akční“ Alča, „modrý“ Marek, „rychlý“ Richard, „borůvková“ Bára nebo „ementálová“ Eliška.

Pak se ale začaly dít divné věci… Volala nás… Lákala nás… A dostala nás!!
Objevila se z ničeho nic. Podivná bedýnka.
Ukrývala deskovou hru s podivným názvem „JUMANJI“. Nedalo nám to a hru jsme si ihned vyzkoušeli. Pak ale začalo být zle… Tahle hra nás všechny vcucla a přenesla nás do africké džungle. V džungli díky JUMANJI již deset let přebývá divoška, která nám vysvětlila, že jediná možnost, jak se v pořádku vrátit zpět je hru hrát dál a celou ji dohrát.

…čekají nás ale nástrahy džungle, se kterými se musíme porvat a překonat.
Tak nám přejte hodně štěstí.

Autor „smrdutý“ Smáža, korektura „eskymácká“ Eva

15. srpna 2010

Dnešní noc byla teplá, větrná a trochu sprchlo a ve stejném duchu se neslo i počasí dnešního dne. Dopolední bouřku se silným lijákem vystřídalo odpolední parno, které nás i k vodě vytáhlo
Ale spíš než rozmary počasí nás dnes sužovaly rozmary hry Jumanji. Hned ráno nám dala vědět, že ona je ta, která určuje pravidla hry a změnila rozdělení herních skupin.
Současné rozdělení je tedy následující (ale kdo ví, jak dlouho se bude Hře líbit)
Afričančata – Pepča, Štěpánka, Maruška, Martina, Alča, Kristina H., Marek, Honza A., Patrik I.,
Afričtí velikáni – Ondra, Kristina M., Nikča, Janča Ž., Denča Z., Barča, Honza B., Anetka, Radim,
Afariž – Jeník, Simča, Terka, Janča K., Kuba, Štěpán, Ríša V., Denča V., Kamča, Eliška Š.,
Hadí bratrstvo – Míša H., Martin, Patrik V., Julie, Natálka, Míša T., Eliška, Kačka, Dominik, Ríša

Dnešní dopoledne jsme zahájili průzkumem jungle a nácvikem dovedností nutných k přežití v jungli. Hráči si mohli vybrat mezi stopováním, rozděláváním ohně, prací se dřevem, výrobou oštěpů, nácvikem tance slunce a výrobou ručního papíru. Tanec byl účinný, slunce vysvitlo a my jsme si na oběd pochutnali na kuřeti na paprice.
Odpoledne si na nás hra přichystala další ze svých kousků – přinutila nás hodit kostkou a tak v ní pokračovat dál a vydat se postavit si v jungli vesnici. Na každou ze staveb jako chýše, stáj, stodola či totem jsme potřebovali to správné množství materiálu. Jíl na cihly dělníci těžili na jílovišti, kámen v kamenolomu a dříví v lese. Jenže jejich práci jim mařili střelci a bojovníci z jiných kmenů, kteří natěžené suroviny kradli. Nicméně všem se podařilo vybavit vesnici dostatečně, aby naše kmeny měly kde bydlet. Večer jsme se ještě sesedli k ohni zapívali si několik českých i afrických písní.

16. srpna 2010

Dneska jsme se opět proudili do dalšího slunečného dne. Hned ráno na nás hra „vyplivla“ výsledky her z minulých dnů. Konečně jsme se ve hře pohnuli o několik políček blíže k cíly, ale stále nás je před námi dlouhá cesta.

Celé dopoledne jsme si všichni vyráběli výzbroj a výstroj, aby nás v džungli opravdu nic nepřekvapilo. Každý bojovník má teď u sebe štít, se kterým se v nejbližší době naučí zacházet a bránit se. A aby nás hra poznala a mohla nás bodovat, vyrobili jsme si ještě pěkné slušivé tričko s nápisem JUMANJI v barvě našich kmenů.

Odpoledne jsme se vrhli na lov vzácných stříbrných vajec. Následující souboj o fáborky nám překazila bouřka a tak jsme dodělali ještě drobné úpravy na štítech a zažehlili barvičky na tričkách.

A večer? Večer jsme se všichni vydrhli a šli do lesa na kvítí. V lese na nás čekala stráň zarostlá svítícími květinami, které byly potřeba posbírat. Ověnčeni svítícími tyčkami jako světlušky jsme se pomalu uložili ke spánku a vyčkáváme na další den a stále netušíme, co na nás hra zítra nastraží.

17. srpna 2010

Dnešní noc byla chladná, ale dvoje ponožky, mikiny a deky nás zachránili a my se probudili do slunečného rána. Po snídani na nás Hra vychrlila výsledky včerejších zápolení v jungli a my se zase mohli posunout ve hře o pár políček dál. Hra nám dává zabrat, ale my víme, že nesmíme polevit a musíme ji dohrát.
Dopoledne jsme cvičili, jak se státi domorodcem – tentokráte jsme zkoušeli i šití, střelbu z luku a zpracování dřeva.  Jenže to byl jen začátek. Pak nám dala Hra další úkol – nacvičit obranu vesnice pro případ, že by byla napadena cizím kmenem. Ještě v táboře jsme zkoušeli různé bojové formace – štítovou řadu, želvu a trojstup. Takto připraveni - vyzbrojeni vlastnoručně vyrobenými štíty a koulemi jsme zkoušeli, kterému rodu se podaří déle odolávat početní převaze útočníků. Poslední kolo, kdy bránili všichni vedoucí a pro ti nim útočili všechny děti nás bavilo tak, že jsme kvůli němu málem nestihli oběd .
Odpoledne zase pršelo – jestli to nebudou ty odpolední tropické slejváky. My ale hráli velkoformátové deskovky a nevadilo nám to. K večeru se konečně počasí umoudřilo a my se vyběhali při Mlátičce. Večer se nám ještě prohnaly táborem meluzíny a my šli spokojeně spát. 

18. srpna 2010

Noc výjimečně nebyla chladná a ráno jsme se probudili do příjemného dalšího rána. Po důkladné očistě těla i stanů jsme se posilnili chlupatými rohlíky. Při nástupu na nás hra opět vychrlila další požadavky, co musíme splnit – tentokráte musíme vysbírat všechny motýly, co po džungli poletují, jinak nás dál nepustí. Tak nám nezbylo nic jiného, než se do nebezpečné džungle vydat na lov. Odchyt pestrobarevných motýlů nebyl snadný, zvlášť když po džungli pobíhá jaguár, poletují moskyti či nás může uštknout nebezpečný had. I přes tyto nástrahy jsme se přenesli a motýlky pro hru nastřádali. Z lesa nás vystrnadili až vosy, které některé lovce trošku poštípali, ale jsme stateční a už nás nic nebolí.
Před obědem a těsně po něm jsme se ještě vrhli na domorodé zkoušky a naučili se, jak si upéct placku k obědu a taky jsme si vyrobili pravé africké šamanské bubínky. Když jsme to všechno zvládli, tak jsme se opět vydali do lesa obchodovat s kořením. Nacházeli jsme oříšky s kořením, museli poznat, co to je a prodat ho obchodníkovi za co nelepší cenu. Zvládli jsme. Snad to hra ocení a posune nás zase kousek dopředu.
Den jsme zakončili poněkud netradičně. Po náročném dni na nás čekala domorodá slavnost, kdy jsme navštívili domorodé kasino a zahráli si tak trochu hazardní hry (piškotky, bingo, karty, ruleta apod.). Za vyhrané penízky jsme si koupili nějaké dobrůtky – lízátka, bonbony, mouchy v čokoládě či barevné chameleóny. A se zalepenými bříšky jsme se uložili do postýlek a čekáme na další nástrahy.

19. srpna 2010

Čtvrtek jsme zahájili velkým úklidem tábořiště a stanů. Pak následovaly souboje hlučných útočníků a slepých střelců a pak přišlo další kolo odborek. Našívání, vaření, vyřezávání a výroba papíru nás bavili tak, že jsme se jim nakonec věnovali dvakrát tak dlouho než jsme chtěli. To hlavní však přišlo po obědě – Hra nás poslala za šamanem, abychom se od něj naučil přivolávat déšť. Tak jsme se vybavil pláštěnkami, chleby a paštikou a vyrazili na cestu. Byla dlouhá značená fáborky a vedla nás lesem nelesem, polem nepolem, vodou nevodou. A na jejím konci čekal on. Šaman. Žádal si od nás dary a pak nás nechal přihlížet obřadu přivolávání deště. Chtěli jsme si jej vyslechnout a zapamatovat, ale vůbec to nebylo jednoduché. Pak nastal čas dělení, ti kteří byli hrou vyvoleni zůstali přes noc strážit obřadní místo a my ostatní jsme se vydali nocí zpět do tábora. Zpáteční cesta byla sice překvapivě krátká, ale i tak nás všechny bolely nožičky. Nikomu to však nevadilo, byli jsme rádi, že jsme mohli tohle dobrodružství zažít.