střecha Fantošky

FANTOŠKA LETOS SLAVÍ DVACET LET S VÁMI

Hra o trůny - Černé lesy

Termín: od 16. srpna 2014  do 23. srpna 2014

16. srpna 2014

Psal se rok 2014, když se toho léta skupinka dvaceti panošů z královského města Brna rozhodla vyrazit za dobrodružstvím a státi se hrdinou oděným v lesklé zbroji – rytířem. Svorně všech dvacet panošů vyjelo do Černých lesů, jedné části území Západozemí, kterému vládne král Robert Baratheon.

Zde se však jejich cesty rozdělily. Každý z nich se totiž seznámil s jedním z lordů a lady zdejších panství a postupně se rozhodli vstoupit do jejich služeb. Měli na výběr mezi lady Cersei Lannister, Catelyn Stark či lordem Stannisem Baratheonem.

Tito je nenechali ani chvíli zahálet a nutno říci, že panoši do jejich služeb přišli v pravou chvíli. Dorazil totiž havran ze zprávou z Králova přístaviště. Král Robert Baratheon se rozhodl navštíviti urozené pány a dámy, kteří spravují jeho panství. Obě lady ani lord na vteřinu nezaváhali a započali s přípravami na velkolepou hostinu, kterou by mohli krále pohostit. Robertova záliba v dobrém jídle jest všeobecně známou a ani jeden z nich nechtěl býti před králem zahanben. Jelikož však bylo zároveň nutno rozšířiti své chovné statky, dostali panoši nelehký úkol. Museli svým lady či lordu přinésti vždy dva kusy, jak jistě všichni víme, pro chov bylo nejlépe najít samce a samici, od každého zvířete, na které narazili a které se mělo na hostině podávati.

Všichni panoši se zhostili svého úkolu výtečně, a proto se lord i obě lady rozhodli přijmout těchto dvacet panošů za své vazaly. Ještě téhož večera tak u slavnostního ohně zazněly přísahy z úst těch, které ještě donedávna bylo možné nazývati sluhou. Vazalové přísahali věrnost ve jménu svého rodu králi i rodu Baratheonů, Lannisterů či Starků.

17. srpna 2014

2. den

 Den následující, nechť se černým písmem zapíše do kronik veškerého národa Západozemí. Strašlivou novinu totiž zvěstoval havran z Králova přístaviště. Robert Baratheon totiž skonal na následky zranění, která utrpěl při lovu obrovského kance. Zlí jazykové tvrdí, že se pod jeho smrtí podepsala také Cersei Lannister, králova právoplatná žena, avšak těmto pomluvám by věřili snad jen děti a staré báby.

Trůn v současné chvíli nemá právoplatného dědice, a proto se lady Stark a Lannister společně s lordem Baratheonem rozhodli vyrazit do Králova přístaviště, aby zde mohli usednout na železný trůn, ukovaný z mečů a prohlásit se králem či královnou Západozemí.

Svolali proto své vazaly, aby napřed zaopatřili svá panství (hrady, tvrze ale i třeba maštale), vycvičili je v řádné vojsko (zejména v umění špeha) a nakonec nabrali zásoby na cestu. Kdo z nich usedne na trůn lze zatím jen těžko odhadovat. Stannis, jakožto králuv bratr se prohlašuje právoplatným králem, podobně tak činí i lady Cersei, jakožto králova žena a lady Stark rozhodně nechce nečině přihlížet.

HRA O TRŮNY ZAPOČALA!

 

18. srpna 2014

3. den

Po pochmurných dnech minulých, kdy se země dozvěděla onu smutnou novinu, že král Robert Baratheon již není mezi živými, rozhodl se sir Stannis a lady Cersei i Catelyn zařadit do svého putování několik jednoduchých kratochvilných her pro potěchu svých vazalů. Ti se tak na krátkou chvíli zahráli na obry, čaroděje a „pidi-pidi“ trpaslíky nebo si při hře vzájemně strhávali samolepky na své zbroje přilepené. Lord i obě lady mezitím mohli v klidu přemýšlet, co nastane ve chvíli, kdy se právě oni stanou králi Západozemí. Ve chvilkách představ plných, přiznejme si to, sobeckých myšlenek, naše pány napadla jedna, která byla doslova sebestředná. „Co by se stalo, kdyby se nás někdo pokusil z trůnu odstranit?“ říkali si obě lady i lord Stannis. Inu, bylo tedy třeba vycvičit naše vazaly v tom, jak nejlépe chránit svého lorda. Co si budeme povídat, jak typické pro svrchnost, ať raději hynou jiní. Je však pravda, že vazalové se své role chopili opravdu bravurně a své lordy bránili jak nejlépe dovedli. Když jsem je uzřel, tak jsem zastal názor, že pokud se někdo bude chtít dostat jejich pánům ke krku, tak bude mít opravdu přetěžkou práci. Cesta k vysněnému trůnu z čepelí tedy mohla dále pokračovat.

Snad z roztodivné chvilky Starých Bohů, snad prapodivná náhoda, svedla poprvé kroky jednotlivých rodů poprvé dohromady. Posádky lorda Baratheona, Lannistera a Starka se poprvé střetli u hradu Harrenov a nebyl to vůbec pohled pro slabého jedince. Snad duchové Harrenova našeptali našim lordům onu nepěknou věc. Rozpoutala se totiž past na naše vazaly neb všechna voda v okolí se proměnila v jakousi prapodivnou kašovitou hmotu, která zapáchala a byla velmi nevalné chuti. Stannis, Cersei i Catelyn poté dostali onen nepěkný nápad a touto kašovitou a slizkou hmotou otrávili studny a zásoby vody zbylých družin. Bohužel se stalo to, že ani jedna z družin tak neměla žádnou pitnou vodu. Vinou této kašovité hmoty se latríny našich vojsk začaly plnit ukrutnou rychlostí, neb armády postihlo silné střevolití. Navíc se kromě toho začal šířit jakýsi prapodivný razítkovitý ekzém ve tvaru květiny. Tato choroba postihovala zejména pokožku v oblasti tváře a rukou. Bohužel silná průtrž mračen znemožnila přístup přes mokřady k čarodějnici, žijící v této části území. Někteří z vazalů proto rychle nastoupili do zdejšího septa, aby se zde vyučili umění ranhojičskému. Střevolití tak sice bylo zažehnáno, ale razítková choroba neustala a dále se šířila armádami. Budeme muset vyčkat dalšího dne, najíti vodu a večer vyrazit k čarodějnici. Snad se Bohové smilují a ještě spatříme věže Rudé Bašty v Králově přístavišti.

19. srpna 2014

4. den

Těžkými zkouškami si naši vazalové prošli a ještě těžší na ně čekali. Ne však dnes. Lord i obě lady na chvíli schovali zbraně a rozhodli se pozvednout pokleslou a zdecimovanou morálku svých oddílů. Vytrvalý déšť z předchozího dne neustal, proto se v přístřeších jednotlivých stanů v našem ležení začaly malovat vlajky našich oddílů. Nutno podotknout, že v těchto podmínkách vznikly opravdu krásné skvosty, které je i škoda brát s sebou do boje. Svůj účel plní, pozvedávají bojového ducha. Je to však dostatečné?

Jelikož vojska stále tížila ona razítková nákaza a slizkou kaší otrávenou vodu nikdo pít nebude, bylo třeba urychleně najít jiný zdroj vody, který by nehnal naše vojska směrem do míst, kam i královny chodí pěšky. Lord i obě lady tedy navštívili posvátné prameny, které se v těchto místech nacházejí.  Nevraživost mezi těmito rody však nemá hranice. Opět se strhla velká bitva. Inu, pošlete žíznivé pro vodu. Díky štědrosti Bohů se dostalo na všechny a výprava mohla pokračovat dále. Než se však vše posunulo dále, museli lord i obě lady opět nabudit bojového ducha v našich těžce zkoušených vazalech. Konečně je napadla v pravdě královská myšlenka. Uspořádati velkolepý Rytířský turnaj! 

Nechyběla tedy jízda na zběsilém a divokém oři, ulička, do níž se odvážiti mohli jen ti nejodvážnější z nejodvážnějších neb byla lemována meči, sekerami a všemožnými bodci, které by neopatrného jedince mohly dost ošklivě poranit. V závěru se předvedli také mistři střelečtí, kteří předvedli své umění s těžkou válečnou kuší.

Než se turnaj uchýlil ke konci, začínalo se již smrákat. Lord i obě lady tedy uznali za vhodné, že by bylo dobré před další cestou zbavit naše vazaly onoho razítkového prokletí. Poslali tedy postupně svá vojska k bažinám, kde sídlí hodná čarodějnice, která z lidí snímá prokletí a nemoci. Cesta to byla v pravdě nelehká, neb museli proklouznout kolem strážného Antonína, který je znám svým důvtipem a jeho bystrost je popisována v nejedné kronice. Čarodějnice Zuzana se ukázala jako velmi shovívavá dáma, která z našich vazalů lentilkovými tabletami odňala razítkové prokletí. Ještě třeba podotknouti, že před výpravou za čarodějnicí někteří z našich septonů a sept povýšili a byl jim přiřčen titul sir. Okamžitě vyrazili na hon na lišku, kterou se jim záhy podařilo skolit a její kůží se mohli předvésti před táborovým ohněm.

Inu snad nám již Bohové ukazují svou vlídnější tvář a vše se začne k dobrému obracet. Nebylo již dosti krve prolito? Kdo ví, co nás ještě cestou do Králova přístaviště čeká.

20. srpna 2014

5. den

Po dnech minulých, bylo třeba ukázati již svou plně vycvičenou armádu vazalů v plné síle. Ti totiž společně se svými pány vyrazili dobývati hradu Rokštejna, neb kdo se nepodvolí cestou smírnou, musí se podvolit cestou silovou. Rokštejn, nedaleká pevnost, vzdálená asi pět kilometrů od Černých lesů, byla totiž obývána lapky a bandity, kteří škodili zdejšímu kraji.

Po celodenní namáhavé pouti dorazili vojska na místo určení. Hrad Rokštejn se před námi zjevil v plné kráse. Bohužel nebo spíše bohudíky pro lapky byl zcela opuštěn. Bandité se zřejmě doslechli, že si na ně rozhodla vyšlápnouti armáda našich pánů a proto zbaběle a urychleně vzali do zaječích. Alespoň neponičili hrad, který byl zabrán ve jménu princezny Daenerys. No a jak už to s dobyvačnými ženami bývá, ta si v podstatě ihned usmyslila, že by se měla dobývat všechna města a místa, na něž cestou do Králova přístaviště narazíme.

Cesta zpět do našeho královského ležení byla kapánek znepříjemněna výskytem jakýchsi kolíčkových parazitů, kteří se rádi usídlovali na našem oblečení. Zejména vazalka Nikča Terberová musela provést deratizaci těchto škůdců, neb se na ní usídlilo hned šest výstavních kousků. Po příchodu do ležení však nebylo po parazitech ani památky. Cestou zpět jsme navíc potkali obchodníka, který nám doplnil stav cukru v těle pomocí čokolád, bonbonů a jiných různých pochutin, takže na nějaké parazity si za chvíli nikdo ani nevzpomenul.

Vzhledem k dobyvačnosti Daenerys i našich lady a lorda ale bylo třeba zmapovat všechna území, která ještě můžeme podmanit cestou do Králova přístaviště. Nějaký vtipálek však v ležení rozstříhal všechny místopisné názvy do jednotlivých písmenek a naši vazalové je tak museli znovu sestavovat. Dařilo se někomu více, někomu méně. I tak se ale dá odhadnout, jaká místa nás na trase ještě čekají. Snad se nám dobře povede. Nechť Bohové vedou ruku našeho lorda i obou lady.

21. srpna 2014

6. den

 

Den, kdy se jednotlivé rody potkají ve vzájemném střetnutí se neúprosně blíží. Počátkem dne se sice ještě projevila rozmařilost naší princezny Daenerys, která si usmyslila, že naše vazaly vyzkouší z toho, co se za poslední týden událo a najde tak někoho, kdo by mě snad mohl nahradit jakožto kronikáře. Pokud jsem si ale všiml, tak na všetečné princezniny dotazy, byla v odpovědích vždy možnost volby, tudíž tato, pro mnohé loterie, byla dosti snadnou záležitostí. Poté se na obloze objevil havran a snesl zprávu. Zprávu, která vůbec nezněla přívětivě, neboť naznačovala ohromné nebezpečí ze severu. Zeď, která nás po staletí chránila před nájezdy divokých, je poničena a nutně potřebuje vyspravit. Okamžitě jsme vyrazili, tedy samozřejmě až po poledním klidu a poté jsme vyrobili oběti pro Staré Bohy, neb když už jdeme na sever, tak ať nechodíme nadarmo. Naštěstí jsme zeď stihli opravit včas a v hluboké noci jsme poté mohli navštívit čarostrom a snést u něj oběť pro naše Bohy. Co jsme ale viděli nás samotné zamrazilo až do morku kostí. JINÍ. Za zdí jsou ti, které nikdo neviděl už několik desítek let a jsou považováni za báchorky sept.

Nebe nám budiž milostivo !

tráva